ULTRA TRAILS

Beskydská sedmička je opravdu masový závod s pěknými výškovými parametry v nádherných Beskydských horách. Pro mě je tento závod taková změna alá zkušenost, protože jsem poprvé byla nucena „běžet“ v páru a poprvé jsem byla obklopena dalšími 1 700 lidmi. Neskutečný zážitek, který se jen tak nezapomíná.

Páteční startovní den je v mém případě bohužel provázen nejdřív smutečním obřadem ve Vysokém Mýtě a cestováním přes celou republiku, nakonec z důvodu časového zpoždění až do vzdáleného Třince na start. Ve Frenštátě pod Radhoštěm probíhá prezentace a hromadný odjezd vlakem, který s parťákem Ondrou nestíháme. A tak řídím až do Třince a parkuji na pochybném parkovišti, kde jsem již značně duševně i fyzicky unavená – asi ani není divu. Po přípravě se procházkovým krokem přesouváme směr náměstí plné nažhavených sportovců. Když říkám plné, míním tím opravdu plné. Až mě překvapuje, že se v té mase setkávám s Jančou, Andrejem i Martinem.

Startovní „výběh“ spočíval v 3-minutovém stání tělo na těle po 22-hé hodině, kdy mi ještě doznívá v uších česká hymna. Poté se velmi pomaloučku přesouváme pidi krůčky směrem, který udává dav nadšenců. Někdy bylo fakt těžké se s Ondrou držet pohromadě, ale zvládli jsme to. Ondra odmítá běhat, a tak alespoň volím rychlochůzi při prodírání se hustým davem. Ano asi hádáte dobře – nic pro mě tenhle boj o pohybu schopný prostor – proto se zpočátku cítím trochu naštvaně, unaveně a celá nesvá (možná proto jsem trousila jeden sarkasmus za druhým).

První sjezdovka na Velký Javorový vrch, druhá na Ropici mi velmi připomínala Václavák. Naštěstí pak už se to trochu trhá a lidský had konečně ztrácí na hustotě. Ke vší smůle Ondru ale potkává trápení po 2-měsíční odmlce ze zdravotních důvodů, což ho nutí rozhodnout se závod včas ukončit. Mimo jiné o tom vypovídá mé čekání na prvním vrcholu cca 10 min (zde trsám na místní diskotéce pro závodníky, konkrétně příznačně hrála Vondráčková – Dlouhá noc: https://www.youtube.com/watch?v=j_M6WEXS3oA) a na druhém bezmála něco přes 20 min. Tam už jsem ale mrzla a trochu ztuhla. Tudíž Ondrovo ukončení pro mě částečně znamenalo vysvobození a možnost se konečně rozběhnout.

Charakter celého závodu byl trochu jednotvárný. Vždycky občerstvovačka v údolí, pak sjezdovka nebo pěkný kopec a pak zase seběh na další občerstvovačku. Pro mě naprosto vyhovující, protože s plným žaludkem se fakt těžce sbíhá. Navíc člověk doopravdy nepotřebuje znát trasu – bezpečně ho vždy vedou skupinky míjejících lidí a pár jasných šipek – tudíž zabloudit se vážně nedá. A to ani v mém případě. Co se týče trasy, víceméně se jednalo o krásné lesní cesty anebo kamenité stezky v nádherné přírodě Beskyd.

Směrem na třetí vrchol Travný potkávám Janču s Ájou, ale pak se zase trhám dopředu. V Krásné potkávám Milana Hotu a prohazujeme pár slov k posledním závodům a já opět utíkám dál. Nádherný výstup za svítání mě čekal na Lysou horu (1 324 m), kde už jsem v minulosti jednou byla. Seběh ze čtvrtého vrcholu byl sice kamenitý, ale luxusní, a tak se rychle posouvám před skupinky rychlochodců. V Ostravici na kontrole mě nakopává polévka a těším se na Smrk (1 276 m), který mě nadchl svou bujnou krajinou a spoustou výborných borůvek. Opouštím kontrolu a sbíhám do Čeladné, kde potkávám Martina s parťákem a začínám pociťovat únavu. Krizi si pak vychutnávám při výstupu na Čertův mlýn, kde si dávám dokonce tři odpočinkové pauzy a směrem do Ráztoky se dávám dokupy. Předposlední (sedmý) vrchol Radhošť již mě zase nabíjel energií navzdory zívačkám a od vrcholu již to zase pálím, jako by předchozích 80 km vůbec nebylo. Velký Javorník jako bonusový vrchol tak rychle zdolávám a mířím do cílové rovinky pro diskvalifikaci (DQ) chvíli po Martinovi.

Díky úžasné cílové atmosféře jsem dokonce motivována sprintovat a zdolat tak 95 km s převýšením 5 470 m v čase 21 h 8 min. Vítá mě Vláďa s foťákem, jsem zpovídána udivenými organizátory nad mým soukromým dokončením a pak už jen klasika: sprcha – jídlo – pokec a spacák v tělocvičně.

Jsem spokojená a šťastná, že jsem ty kopce nenechala ladem a skladem a pokračovala v trailu, přestože už mě nečekalo žádné umístění. Očistec hlavy, těla a duše se tak povedl a opět jsem tímto víkendem posunula své hranice: 95 km naběháno, cca 900 km odřízeno, 5 h spánku za 3 dny a rodinný pohřeb jako třešnička na dortě. No v některých bodech asi není o co stát, ale přesto jsem si vše vytrpěla a užila zároveň. Děkuji všem za podporu!

Závěrečná fotka: