Jdi na obsah Jdi na menu

Scenic Trail K113 9. - 10. 6. 2018

2. 7. 2018

TessereteDo 800 km vzdáleného švýcarského města Tesserette se ve čtvrtek 8. 6. vydáváme v Robertově Doblu. Přespáváme u jednoho z Mnichovských jezer a na místo dojíždíme někdy kolem pátečního poledne. V plánu je camping, registrace, nachystání a spánek. Někteří blázni (jako např. Vláďa) se rozcvičují na místní vertikále směr Motto della Croce a někteří náruživí jedinci zase zkoušejí funkčnost permicí na místní koupaliště. Obě skupinky slastně ignoruji. Jen zdravím početnou česko-slovenskou výpravu a pokojně odpočívám ve stanu.

Noční městoSpánek mi opravdu velmi pomohl a na startu o půlnoci se cítím celkem svěže a plná vzrušení. Trail se mi už od začátku moc líbí. Proplétáme se místními lesíky a stoupáme k výšinám pro lepší vzduch a více červených krvinek. Co však čert nechtěl – nedostatek předstartovní stravy si vybíral daně a už v druhém kopci jdu na doraz. Všichni mě předbíhají a já navštěvuji kdejaké pítko. No a co se nestalo? V jednom picím korýtku nacházím ovocná piva v plechu. Chápete to? Přímo vymodlené, jak na zavolání. Skenuji okolí a hledám majitele, ale nikdo se nehlásil, tudíž jsem si jednu plechovku přivlastnila a s takovým vítězným zadostiučiněním stoupám dál do výšin. Zanedlouho poté opět předbíhám já a začínám si trail užívat naplno. Poprvé tak mám tu čest běžet s obutým bosoběžcem Tomášem Zahálkou a později i Markem Moravcem.

Během stovkařského boje se utkáváme s problémy jako neúnosný hic,st-8.-11.6.2018---sigirino2.jpg nedostatek vody a popohánějící limit. Nejvíc psychologické dilema nás však stíhá při tzv. „downhill“ stoupání. Nevyhnutelné osvěžení jsme taktéž měli tu čest křižovat jedním ledovým vodopádem. To byla duševní podpora nade všechno zlato J

Celkem vzato hory jsou tu přenádherné, čisté, plné vody a všelijakých mimoturistických cest přes volitelné skály. Pohyb ve 2 000 m mi vyloženě svědčil a ještě víc mě bavilo běžet s chlapy. A jak jsem zvyklá na ticho, občas mi pusa prořízne při vytrhávání z vlastních myšlenek. Jednou se to ale osvědčilo a já jsem tak telepaticky zajistila jedno chlazené švýcarské točené pivo od party dobrovolníků pro jakousi párty. Velmi povzbuzující vitamín při výškovém boji.

ZápadKolem 80.-tého km se však s borci rozcházíme kvůli mé slabosti (opět krize), ale netrápím se tím, páč času bych měla mít dost a občerstvovačka má být už za kopcem. O tom jsem byla přesvědčená. Navíc potkávám velmi sympatického sběrače mrtvol a tak kecáme o všem možném a nemožném. Tvrdí, že stíhám, a tak se nijak nevzrušuji. Naivně si trail užívám (a i jeho společnost) v romantickém západu Slunce a až za oním kopcem zjišťuji svůj význačný omyl. Občerstvovačka byla ve skutečnosti až za dalšími 4 vrcholy! A do pr***e… Já kretén, že jsem si to lépe nenastudovala. Nekonečný vrchol Gazzirola (2 115 m.n.m.) mě teprve čekal. Najednou makám, co to jde, protože čas najednou zrychlil. Z vrcholu již za tmy sbíhám hlava nehlava, šutry, výmoly, kotníky nehledě. Ono světýlko občerstvovačky však stále daleko. Mladíka honím, že to potřebuji aspoň zkusit stihnout, ale až 12 min po limitu dobíhám na chatu. Nemilosrdně mi berou startovní číslo a ani prosby nepomáhají. Zbyla jen beznaděj, zklamání a únava. Slzy se mi spouští až ráno, když jsem nucena o celém závěru mluvit. A fakt mě to mrzí.

Ale co se dá dělat? Musím přijet zase přece! :-D Trail, lidi, občerstvení, neskonalá příroda mě asi nakonec přitáhnou zpět i na další pokus. Takže pro teď jen další DNF rozcvička 85 km a 6 200 m převýšení za cca 23 h 50 min.

Závěrečné foto:

Závěrečné foto

 

Náhledy fotografií ze složky Scenic Trail 2018